O bosé chůzi

Moje začátky s bosou chůzí se možná trochu vymykají.Rád běhám v horách,ale již delší dobu jsem cítil,že to není úplně ono.Miluju hory,snážím se běhat vědomě a opravdu si ty hory užít.Jenže v klasických běžeckých botách mi to prostě nešlo.Neměl jsem dobrý pocit.Vadila mi ta izolace.Vadilo mi to odstřižení od povrchu.Něco mi tam chybělo.Nějaký ten nejasný pocit.No a tak jsem utíkal do obchodu a koupil si první pětiprsťáky.A ejhle!To bylo!Najednou jsem mohl utíkat přes kameny,kde se mi zachtělo,jelikož noha si pěkně chytla kámen.Obemknula ho a držela.Skvělé!Noha držela,neklouzala.Cítil jsem se nezastavitelně a božsky.Bylo to ono.Sice jsem zpomalil,ale za to si to daleko více užíval.Více vše vnímal,jelikož noha začala konečně fungovat.Zapojovat svalstvo,o které jsem ani nevědel.Přestalo mne bolet tříslo.I když dnes vím,že bosé běhání má i své rizika,užíval jsem si to.Moc.Musí se na to opatrně,ale opravdu to stojí za to.Dnes jsem došel do bodu,kdy se snažím do hor chodit úplně bos,kdy to jde.Někdy v botách,někdy v pětiprsťácích,někdy prostě bos.Záleží na náladě a času.Každopádně pocit vyšlápnout si nějakou dvoutisícovku na boso je prostě k nezaplacení.To se nedá snad ani popsat.Ten příval energie,i když jste úplně unavení.Ta energie se dostaví,vždycky...Postaví mě na nohy.Pulsuje a nabíjí.Převálcuje mne.Kameny,hlína,voda,tráva.Energie zadarmo.Určitě to stojí za pokus.Pomalu,klidně.Ale určitě nebudete litovat...