Jak si ochlazuji emoce nevšímavostí

VŠÍMAVOST...Dnes se všude hodně mluví o všímavosti, o plném prožití, procítění přítomného okamžiku, o Mindfulness. Osobně to považuji za velice dobrou věc pro spokojenost v žití či uklidnění mysli. Já bych, ale dnes velice rád popsal něco odlišného, něco,co jsem objevil v sobě při otužování. O přesném opaku všímavosti, o nevšímavosti.

Začnu zcela jednoduše. Opravdu u mne platí to, že čemu věnuji pozornost, to se mi i děje. To se stane...to si přitáhnu. Zkusím to vysvětlit na příkladu zmíněného otužování. Zjistil jsem totiž, že pokud při koupání nevěnuji pozornost tomu, že voda je studená, že chladí, vydržím pak ve vodě podstatně déle. Prostě se zadívám jinam a nevěnuji tomu pozornost a to je přesně to co u mne funguje. Nevšímám si toho, nevšímám si toho nepohodlí, toho chladu. Myslím na zcela něco jiného, a nebo nejraději nemyslím vůbec. Ono to jde a je to moc fajn pocit, ignorovat to.Chlad se stejně dostaví, ale později. A o to mi přesně jde. Oddálit tu hranici.

Vidím v tom i paralelu i v běžném životě. Opět u mne asi platí to, že čemu věnuji pozornost, to se děje. Pokud si v hlavě nastavím vidinu: to nejde, to nezvládnu, je to nad mé síly, tak se mi to opravdu nepodaří. Ovšem pokud si v hlavě opakuji a snažím se myslet na danou věc jako na věc možnou, uskutečnitelnou a snažím se NEVŠÍMAT tolika problémů s tím spojených, jde mi to pak podstatně snáze. Věci se prostě udějí tak nějak samy a snáz než jsem si myslel. Nevšímavost neberu jako ignoraci. Jen jako jisté řešení možných neproblémů a překážek, které často ani tak velké nejsou. Beru to jako nástroj rovnováhy. Nevšímavostí zmírnit dopad okolností a naopak upnutím pozornosti na cíl zvýšit šance na úspěch.

Další krok, jenž si myslím, že by mohl mi pomoci v cestě k cíli.Tedy po zvládnutí nevšímavosti by bylo asi se více zaměřit na pozitiva věcí. Myslet více pozitivně. V případě tréninku otužováním: Hele, nestudí to. Nevím nějak o tom ledu kolem sebe. Co že jsem to měl koupit? Aha. A poté naopak: Tak to je pecka! To je pocit! Ta energie! Frčet si v tom! A pak si myslím, že se můžu zlepšovat v tom, co dělám.

A v běžném životě? Úplně stejný princip, i když se musím přiznat, že toto tedy moc nezvládám. No, alespoň v tom vidím cestu pokroku v sobě. Nejdříve tedy: Ano ,je to nepříjemná situace. A tady se jí snažím nevšímat, nemá přeci smysl to více prozkoumávat či všímat si toho. Musím ignorovat nezměnitelné. Naopak se zaměřit na věci dosažitelné. Na cíl. To, co chci, co chci uskutečnit. Toho si naopak všímat. Najít tu správnou rovnováhu.

Čím víc nad tím teď přemýšlím, tak tím víc vidím ten úžasný bonus terapií...ano terapií chladem. Učí mě to sebekázni a zoceluje mne to fyzicky i psychicky. Cvičím se v ochlazování a rozehřívání emocí, pocitů v sobě. Chladím to, co mne pálí a naopak rozpaluji emoce v sobě, pozitivní sebevědomí a navíc je to opravdu ohromná zábava!