Nízké Taury-Rakousko

Rakouské Nízké Taury byly pro mě velice milým překvapením,jelikož jsem je neznal.Slyšel jsem o nich jen z doslechu od přátel,a byl jsem tudíž zvědavý.Jedná se o opravdu velké pohoří s velkým výběrem tras a hlavně je to od nás autem kousek.Rakušáci mají dálnice velice v dobrém stavu a dobře se tedy jede.I když pravdou je,že jsem jednu věc nepochopil.Proč,když mám zaplacenu dálniční známku,musím platit i za vjezdy do tunelů?Zvláštní.

No,ale zpět k výletu.My jsme vyrazili naslepo z města Schladming autem k chatě Gasthof zum Riesachfall.Je zde parkoviště a dá se zde zadarmo parkovat bez obtíží.Bez přeplněných parkovišť jako u nás.Od restaurace vede přímé značení k vodopádům.Zde určitě doporučuju vydat se po pravé straně koryta potoka.Procházíte tak kolem tří nádherných vodopádů,u kterých jsou postaveny vyhlídkové terasy.Takže to určitě stojí za to.Po strmém výstupu kolem vodopádů dorazíte k další chatě ležící u velikého jezera Riesachsee.Jezero leží přímo mezi štíty hor,ze kterých se snáší další vodopády,takže je opět na co koukat a žasnout.Zde ještě potkáte hodně turistů,ale i ti se postupně trhají a vy můžete v klidu vyrazit k další a poslední chatě.Cesta je celkem pohodová a vede i přes ohradu se stádem krav.Já si teda na tyto situace chvíli zvykal a kvůli jedné nepříjemné zkušenosti z dřívějška jsem měl i trochu obavy.Ona totiž procházka kolem mladých býků není kolikrát úplně příjemná,ale tentokrát vše dopadlo v pohodě.Poté co vystoupáte k Preintalerhutte máte možnost volby kudy se vydat.Zda jako většina turistů se otočit a vrátit zpět,nebo pokračovat k vrcholu Greifenberg (2397 m.n.m.).My se zde rozdělili.Přítelkyně šla pomalu zpět a já se vydal k vrcholu a rozhodně jsem nelitoval.Počasí mi přálo a já si to náramně užíval.Po náročnějším výstupu na hřeben s rozcestníkem (Untere Klafferscharte) jsem byl odměněn parádním výhledem na plesa a vzdálené horizonty hor.Okolo ples se pásly ovce a to ve dvou tisících metrech!V Rakousku je to prostě běžné.Sedl jsem si,chladil si hlavu sněhem a snažil jsem si vychutnávat to ticho.Sluníčko,výhledy,tu pohodu a klid bez lidí a shonu.Nádherné místo na zemi k odpočinku a relaxaci.Později jsem zjistil čichem,že ovce do něho prostě močí.Ale o to víc jsem se tím pobavil.Dále se můžete opět rozhoudnout ,co dál.Můžete pokračovat na Greifenberg a zvládnout celý okruh k první chatě,anebo se vrátit.Já se vrátil stejnou cestou a nádherně se proběhl.Toto proběhnutí mi náramně sedlo.Nejspíš jako skoro vždy,když běhám v horách.Ta energie mě prostě vždy semele,sem tam se zastavím,žasnu,usmívám se ,raduji a jsem spokojený.S tím,co jsem opět prožil.Co žiju.Co mám.Co JSEM....