Jak si přát medvěda

Je zvláštní na co kolikrát příjdu,když sám pobíhám v horách...mám na sebe víc času a můžu přemýšlet...přemýšlím jinak...jakoby z jiného úhlu...v horách jsem napojený...cítím to...musím být sám a zjistím mnoho věcí o sobě....jedna z nejlepších věcí,co mne hory naučily je UMĚNÍ PŘÁT SI....opravdu je úžasné,jak věci,co jsem si přál začínají fungovat...stávají se...dříve jsem si přál strašně moc věcí a nestaly se...naučil jsem se,že pokud na věci moc tlačím,nestanou se...jít hlavou proti zdi se nevyplácí...vše má svůj čas a vše příjde...pokud nejsme leniví je to úplně úžasné,co všechno můžeme získat...díky správném nastavení a správnému přání se mi mění život den ode dne...dnes jsem ve stavu,kdy si píšu krátké hesla na tabuli,abych nezapoměl na svou touhu...vidím to a lehce si přeju...netlačím...lehce si přizpůsobuju život sobě...naučil jsem se základní věc a tou je,že kolikrát tu věc,co si přejeme máme přímo pod nosem a ani o ní nevíme...pokud chci PŘESNĚ tohle,tak to kolikrát nedostanu jen díky své utkvělé představě jak to má vypadat...kolikrát to,ale už mám a uvidím to a pochopím až na druhý pokus...jen to vypadá jinak...a jen to nejdříve neumím pochopit...ale příjde aha moment  a já to uvidím v pravém světle...AHA..tady to je celou dobu...čekalo to na mě...díky správnému pochopení stavu věcí mohu například říct,že jsem si našel ženu,co jsem hledal a co mne učí vděku..vždy jsem si dlouhodobě přál podívat do střední Ameriky...také se mi to splnilo....splnilo se mi opravdu moc věcí...nepřeju si velké věci...netlačím a kolikrát se jen divím...co dostávám..co je mi nabízeno....jen nesmím být pohodlný...vystoupit z teplíčka komfortní zóny a alespoň trochu se snažit..a opravdu to funguje...má to ,ale i stinné stránky....nyní se už kolikrát bojím si přát...protože si přeju věci,z kterých kolikrát mám i strach...a ony se plní...ničí mne,učí a posunují vpřed...špatně se to vysvětluje..pokusím se...jelikož miluju hory přeju si je co nejvíce poznat...to pro mne znamená poznat i tvory lesa...přeju si jich poznat,co nejvíc...potkat je...přeju si potkat v noci v lese srnku...zažít opět to zvláštní ticho...ty oči...přál jsem si potkat divočáky...stalo se...dále si přeju potkat tvory navýsost plaché...rysa..toho moc...přeju si potkat vlka...zatím se podařily jen stopy ve vánici...a hlavně jsem si dlouhodobě přál potkat medvěda...a to je ono....dlouho nic...dlouho..a pak jsem začal mít strach,co když ho proboha potkám...co pak?..co budu dělat...došlo to do stádia,kdy jsem začal mít strach běhat sám ve vysokých horách..Tatry...Fatra...začal jsem se tomu podvědomě vyhýbat...strach..opět...ale neunikneš...nikdy sám sobě neunikneš....svým přáním...a tady je to...přání...není už to moc?....nepřál jsem si špatně?..možná...každopádně sobě nejde utéct....už to přání není tak skvělé co?....ale je...jen jsem se s tím musel porvat..čím víc jsem se začal medvědovi vyhýbat,tím víc jsem s tím bojoval...a to nejde...co se,ale nestalo...směju se tomu a jsem nesmírně vděčný...již přes měsíc se v okolí mého bydliště pohybuje medvěd a trhá ovce a dělá různou paseku... byl v mé rodné vesnici...nyní se pohybuje v okolí místa kde bydlím a já naprosto nepochybuju,že si tu přišel pro mne...přišel mi nastavit mou tvář...přišel,abych se postavil sám sobě....je to naprosto fascinující..nejdříve jsem byl naprosto vyděšený a neběhal jsem u nás v horách..měl jsem strach...ale pochopil jsem...možná se nepotkáme,doufám ,že ano....pokud budu sedět doma a bát se nebudu svobodný..on je tu pán...ve svém přirozeném prostředí...on sem přišel mě vyděsit a postavit se sobě..a podařilo se...asi jsem to překonal...jsem si víc jistý...a zdravě sebevědomý...běhám opět v horách,i když vím,že tu třeba včera byl...má to pro mě obrovský přesah...překonal jsem moc věcí v sobě....a hlavně už se zase těším,zda ho potkám...zda si dám víc svobody....těším se,jen nevím co si přát víc....ale vím,vím...vždy vím,co chci...potajnu v tichosti si to jen tak lehoučce přeju...a pomaloučku pokukuju zda už to nemám...