Roháče a co zde objevuju

Roháče

ROHÁČE...K Roháčům mám velice vřelý vztah a musím říct,že je to asi moje nejoblíbenější pohoří Slovenska.Nejsou rozlohou moc velké,ale strašně mě baví.Rád je procházím bosky a ještě raději tam běhám,pokud to tedy terén dovolí.Většinou vycházím od parkoviště Zverovka k Tatliakově chatě.Vedou k ní dvě cesty.Jedna po asfaltu (cca 3 km) a tu druhou dosud nemám prošlou,ta ještě na mne čeká.Od Tatliakovy chaty vede více cest.Já se většinou vydávám po zelené značce na Sedlo Zábrať.Je to zde sice hodně strmé,ale na vrcholu už se nám to krásně otevírá a Vy vidíte Roháče i plesa v celé své kráse a Vy už tedy i víte,co Vás čeká.Cesta vede po hřebenu a Vy se můžete rozhodnout kudy budete pokračovat.Zda se vydáte po kratší trase a na Smutném sedle se odkloníte k plesům,a nebo zda budete pokračovat po hřebenu přes Baníkov (2175 m.n.m.) dále.Je to jen na Vás a vašich možnostech.Já bych určitě napoprvé doporučil kratší trasu,kdy zahnete na Smutném sedle na modrou značku přímo dolů.Projdete se kolem tří krásných ples a hlavně Roháčského vodopádu,který určitě stojí za to vidět.Opravdu záleží jen na Vás,zda si vyberete okruh hřebenovou trasu přes Baníkov s výhledy,či volnější trasu s plesy a vodopádem.No mně osobně Roháče hodně uhranuly díky ostrým vrcholům a jeho dominantě-Ostrém Roháči (2084 m.n.m.).Tento vrchol mi napoprvé nadělil velkou porci kázně a strachu.Jde se zde poměrně strmou cestou a chvíli i po řetězech po boku hory.Strach z výšek jsem více méně již překonal a nyní se na něj už spíše těším,jak si popovídáme.Vždy s respektem,neboť jsem se už několikrát přesvědčil,že v horách není prostor pro ego a zbytečné frajeřinky.Hory častokrát trestají a já to přijímám.Důležitá je pokora.S horami mluvím,poslouchám je,děkuji,rovnám si myšlenky a dostávám se dovnitř sebe.Pro mne je to prostě ideální prostor pro nalezení všeho,co jsme ztratili s vědou,shonem či pokrokem a zapomněli jsme plně existovat.A Roháče mi tohle prostě dávají.Sebe...a tvoří ve mně kolikrát,to co jsem už zapomněl snad od dítěte.Kdy jsme se dokázali radovat z věcí zcela banálních pro nás teď zcela běžných.

Na konec přidávám jednu bonusovou fotku.Nechápu,co jsem viděl při pohledu do údolí okolo svého stínu.Toto jsou,ale hory a jejich pravidla a ano pro tohle si do hor chodím.Pro tyto zážitky,kdy stojím a uvědomuji si,jak se mám krásně a ŽIJU si v tom!