Souboj s egem

EGO...Soupeřím s ním...neustále...Netvrdím ,že je ego úplně špatné...není....Bez něj bych dříve neběhal,tak jak jsem chtěl...Chtělo soupeřit a já mu dával volnost...Dával jsem mu nažrat a ono bylo spokojené hlavně když jsem na závodech předběhl další a další spoluběžce....Bylo spokojené i přesto,že jsem běhal často úplně na doraz....přes zdraví...ubližovalo mi...dnes ho už tedy cíleně nekrmím a nemusím vyhrávat závody...ne ,že bych byl tedy kdovíjak dobrý...ale nyní si ty závody prostě chci jen užít...a je to fajn...už mě vlastně závodit ani nebaví...nechci nadále soupeřit....mám jen rád tu atmosféru a emoce těch lidí okolo mě...je to elektrizující...nabíjející...mocné...

Jenže v poslední době se ego znovu a znovu ozývá a chce ven...chce soupeřit...chce vládnout,chce nadvládu...a to já nechci...nechci být vláčen v jeho područí,nechci ho poslouchat...nechci,aby mi velelo...a tak s ním vyrážím do boje a je to mazec...pokud ho nechci poslouchat kope,brání se a bije kolem sebe...

Dnes jsem byl na Smrku běhat a při té příležitosti jsem pozoroval co ho tvoří...živí...řešil jsem nějaké své osobní vztahy a do hor jsem šel vyloženě s cílem se s tím porvat.... byl to boj hlavy a ega,při kterém jsem přišel na hodně věcí...a jako bonus jsem se v závěru po dlouhé době opět dostal do plného vědomí si sebe samého a místa,kde jsem...vnímal to opět vše jednoduše...konečně se mi to opět podařilo...pozoroval jsem své myšlenky,jak fungují,co chtějí a teď vím,že do hry pouze vstupovalo ego...a to mi často brání žít lehce,bez myšlení...A co jsem tedy zjistil?

Pokud se chci dostat do stavu plného vědomí si hor či sebe,musím nemyslet.A to je problém.Bohužel jsem jedinec s nevýhodou (?) divergentního myšlení.Prostě můj mozek je neustále bombardován tisíci myšlenek z různých směrů.Tisíce informací.Neumím nemyslet.Je to prokletí,jehož se mi nejde zbavit.Při každém pokusu o vypnutí,nemyslení,se přihlásí ego se svým já.Se svými myšlenkami v pozadí.Ego se živí myšlenkami,krmí se jimi.Miluje je.A to je hlavní problém.Brání mi tím absolutnímu splynutí s lesem,přírodou,horou,světem kolem nás...Brání mi žít jednoduše.Žití je jednoduché,jen to nejsme ochotni si připustit.Vždy je to jen o pohledu na věc.Chceme se trápit či uděláme pomyslný krok za problém?

Při výstupu na zmíněný Smrk jsem s ním tedy bojoval a snažil se odpoutat od mysli a opravdu to vůbec nešlo...většinou se tomuto stavu vždy jen lehce přiblížím při meditaci či dlouhém běhu...zvláštní je,jak se ego brání..mrška....pokaždé,když jsem vypnul,našlo si skulinku a přišlo oklikou s nějakou spásnou myšlenkou...ale nakonec se mi stejně podařilo rozrazit bariéru myšlení a já se konečně dostal tam,kde jsem chtěl...do přítomnosti...Najednou jsem se zastavil a v úžasu pozoroval les...najednou jsem si byl vědom toho úžasného ticha v lese i uvnitř hlavy...neskutečný klid....vnímal jsem opět závany větru,vůni lesa,lehké zvuky na pozadí...najednou jsem byl uvniř strašně šťastný...v hlavě vůbec nic...prostě jen to teď...bájný přítomný okamžik...ticho,souznění a radost....radost z toho,co všechno mám...najednou jsem přesně věděl,co je a co není důležité...byl jsem si toho plně vědom a nepochyboval jsem,co je správné...vědel jsem to přesně...uvědomění si toho,že život je opravdu jednoduchý,jen ho častokrát neumíme žít...nezáleží na tom ,kde žijeme...hlavní je,jak si to nastavíme uvnitř sebe...naučit se žít a prožívat si ty správné chvíle...štěstí je jen uvnitř nás....a ne někde pomyslně venku...jinde...A tohle chci trénovat,chci se naučit být v tomhle okamžiku neustále...být si vědom všeho...Tenhle můj stav bohužel trval jen několik minut a pak bum a postupně jsem byl zpět v realitě myšlenek a nejasností..jenže už vím zase o trochu víc...jsem poučen...a tohle chci trénovat....prolomit bariéru ega...pochopil jsem,že myšlenky jsou jen nástrojem ega,ke kontrole nás samých...a ego tvoří strach...ego se živí strachem....protože se cítí stále ohrožováno,když si uvědomíme sami sebe....ego nám tedy brání být sami sebou..svou podstatou....ufff....tohle je těžké téma....jenže tohle mi otevřela dnes hora zvaná Smrk....a já se nejspíš z toho potřeboval vypsat...snad Vám to něco řekne..poví...napoví...otevře...netuším..