Stav necivilizovaného bytí

Poslední dobou hodně přemýšlím z jakého důvodu se tolik lidí vydává do hor na dlouhé treky,na dlouhou dobu sami...proč,ale úplně sami?...co je k tomu vede? Sám jsem nikdy nebyl na extra dlouhý trek sám z důvodů svých různých osobních výmluv. Ale myslím, že vím proč mne to žene a táhne alespoň třeba na 3 dny do hor samotného. V horách totiž není civilizace, a nebo jen omezeně. A to je ta podstata toho. Pro mne. V lese, v horách jsme odstřižení...jsme bez aut, jsme bez televizí, bez pokroku, bez nadměrného hluku a hlavně bez emocí jiných lidí.To je pro mne věc zcela zásadní.Nemusím poslouchat nic...Názory,nálady a stavy jiných lidí...mám jen své emoce...svou mysl a absolutní vědomí si své existence...V horách pro mě nelze být bez sebe...jsem v sobě...jsem tam teď...Někdy mi to odstřihnutí trvá dlouho,někdy jsem pryč hned..záleží v jakém rozpoložení se zrovna nacházím...v čem si zrovna bojuju...v jakém stavu jsem...pak se prostě většinou odstřihnu a čekám na prázdno...to prázdno,co ze mne vyleje vše nepodstatné a nahradí ho klidem...a začnu si tam nakonec uvědomovat věci podstatné...opravdu důležité...začnu cítit podstatu svého bytí...to hlavní...a není to práce,či lidé,co mi často nemají co říct...prostě jen mluví...ono totiž není hanba mlčet,když není co říct...to hodně lidí vůbec nechápe...sám v horách se často dozvím víc než mi kolikrát dokážou sdělit lidé s jasným a pevným názorem na věci bezvýznamné...Neříkám,že nejsem rád v lese,v horách i s jinými lidmi...Jsem,ale to pro mne podstatné si potřebuju uvědomit sám..je to můj druh meditace...Nevím proč takhle příroda funguje...Myslím si,ale že se prostě tímto způsobem jen vracíme ke svému přirozenému stavu bytí...ke svým pravým kořenům..k své podstatě...k osobě...K uvědomění si,že mám jen hlavně sebe či své blízké...tu opravdovost bytí... nejsou to výdobytky dnešní doby...Velice zvláštní je,jak se v horách učím sledovat krásu i v malých věcech,v jednoduchých,v základních...Ve městech prostě máme všeho moc...milióny informací,milióny vjemů..vše instantní...Rychlé,snadno použitelné a velice snadno i tudíž zapomenutelné...V přírodě je všechno konstantní,prostě to tam je...prakticky neměnné...Krása dle mne spočívá v jednoduchosti...Ne ve složitosti dnešních vymožeností.Musím se přiznat,že i já rád používám techniku..prostě mne to baví...ty hračky...asi je to mužská přirozenost...ALE nedělá mne to šťastným...opravdový klid a spokojenost nalézám úplně jinde...hlavně v horách...ale nejen tam...to by bylo smutné...jen tam je to prostě jistota...ta určitá neměnnost,jednoduchost a síla z kořenů nás...Sledování východů slunce,svítání,změn počasí,sněhu,deště,mlhy,tvorů lesa,tmy,hvězd,měsíce,větru a jeho objetí,jeho síly i absolutního klidu či nakonec západy slunce a příprava na jiný prostor ve tmě...To považuju za opravdové umění...Ne asi úplně dnešní doby,ale umění co je kolem nás od pradávna ... od dávnověku...od zrození vědomí...nás...